Fotogalerie knižních vazeb

Program

srpen 2017 »
PÚSČPSN
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
« září 2017 »
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930
« říjen 2017 »
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031
« listopad 2017 »
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930
« prosinec 2017 »
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
« leden 2018 »
PÚSČPSN
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
« únor 2018 »
PÚSČPSN
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728
« březen 2018 »
PÚSČPSN
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031
« duben 2018 »
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30
« květen 2018 »
PÚSČPSN
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
« červen 2018 »
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930
« červenec 2018
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031

Sponzoři

Blažek Otto

aktualizace: 9. březen 2011

Otto Blažek vstoupil v roce 1920 jako čtrnáctiletý učeň do dílny Bradáčova nejlepšího žáka Antonína Tvrdého. Po vyučení o tři roky později v dílně ještě několik let pracoval a v roce 1926 odjel do Paříže. Zde se učil u knihaře Théophila Steibela, jehož podnik byl zaměřen především na polokoženou vazbu. Měl možnost se naučit technologickému postupu výroby moderního způsobu vazby na hlubokou vnější drážku, který se do té doby v Čechách nepoužíval. Poté se Blažek učil u významného knihaře Pierra Legraina, jehož dílna byla zaměřena na luxusní vazby. Pobyt v této dílně, která svou řemeslnou i uměleckou úrovní vysoko přesahovala všechny dosavadní domácí i pařížské zkušenosti, měl na Blažkovu uměleckou zkušenost rozhodující vliv.

V lednu roku 1929 se musel z rodinných důvodů vrátit zpět do Čech. Pracoval zde nejprve v dílně Josefa Vyskočila, teprve v roce 1931 zakládá vlastní dílnu. Úmysl specializace na luxusní vazby do marokénu s bohatou výzdobou po Legrainově vzoru ale narážel na odlišnost českých poměrů. Pro většinu sběratelů byly takové vazby finančně nedostupné a navíc je již v době Blažkova návratu z Paříže situace v Čechách na pokraji hospodářské krize. Bylo potřeba tedy najít cestu, jak sloučit vysoké požadavky na vazbu s potřebami bibliofilů. Několik let se mu daří pracovat a zároveň předávat své zkušenosti dalším knihařům, ale vlivem finančních okolností musí roku 1936 zavřít svou dílnu a přijmout nabídku Josefa Solara, aby se věnoval pedagogické činnosti na Státní grafické škole v Praze. Své bohaté zkušenosti zde předal za 18 let své pedagogické činnosti více než dvěma stovkám studentů.

Ve válečných letech byl Blažkův technický i výtvarný názor ustálen a dovršuje svou schopnost spojit provedení vazby s obsahem i výzdobou knihy. Charakteristická díla z tohoto období jsou například celokožená Legenda o svaté Kateřině s rozsáhlou aplikací nebo Puškinovy Listy nevěstě a ženě. V jeho stěžejních výzdobných technikách má podstatnou roli aplikace, kterou zdobí i hřbety polokožených vazeb. Slepotisk a zlacení nejsou na jeho vazbách užity často, intarzii, moření, řezání do usně a kombinaci s neknihařskými materiály nepoužívá prakticky vůbec. Oblíbil si především jednoduché geometrické tvary.

622

Bradáč Ludvík

aktualizace: 2. srpen 2010

Ludvík Bradáč se narodil 25. ledna roku 1885 v Orahovicích v bývalé Jugoslávii. Sám se hlásil k obrodnému hnutí především jako knihař a vydavatel. Studoval historické techniky výzdoby, vývoj knihy i knižní vazby. Absolvoval školy v Düsseldorfu, Hannoveru a Paříži. Poté zúročil získané znalosti a zkušenosti a v roce 1908 založil v Praze vlastní dílnu. Velkou pozornost věnoval vzdělávání nejen svému, ale i svých kolegů a žáků; působil jako mistr, učitel i lektor v mnoha kurzech. Vyučoval také na Státní grafické škole v Praze, kde vychoval řadu žáků, kteří pokračovali v jeho zakladatelském díle. Byl dokonalým mistrem svého řemesla, znalcem historických knihvazačských a výzdobných technik, organizátorem, pedagogem a publicistou. Je autorem řady odborných knih, statí a článků, své poznatky shrnul například v knihách Úprava vazeb knižních a Knihvazačství. Kromě jeho významu na poli umělecké knižní vazby je nutné popsat jeho činnost nakladatelskou. Vydával knižní edice, například Vybrané knihy, dále se věnoval nepravidelně vycházející Ročence Ludvíka Bradáče (resp. Ročence českých knihařů) a především dvěma časopisům, které můžeme právem považovat za nejvýznamnější bibliofilské časopisy, které vznikly víceméně jako první v českém prostředí. Tím prvním byla bibliofilská revue Knihomil s podtitulem „O knihách, lidech a událostech“, která se ihned od prvního ročníku spojila s Bradáčovou ročenkou. Ta byla pro předplatitele přikládána zdarma. Časopis měl být – jak v úvodu píše Karel Dyrynk – o krásné knize a věnovat se nejen problémům z praxe, ale také teorii a historii knižní kultury, informovat o aktuálním dění jak běžné čtenáře, tak i odborníky, jakými jsou například bibliofilové, vydavatelé a knihkupci. Proto měl přinášet informace o výstavách, aukcích a především o knižních novinkách a otiskovat recenze na jejich celkovou úpravu. Na Knihomil později navázal Knihomol, který Bradáč vydával od roku 1921.Obsahoval především rozsáhlejší odborné práce na téma knižní kultura, vycházel čtvrtletně a měl být „bibliofilským sborníkem“. Nevěnoval se již tolik aktuálnímu dění a recenzím, jak to dělal Knihomil, ale soustředil svou pozornost na historické a teoretické studie. Nicméně tento časopis bohužel zanikl v pátém roce svého fungování. Bradáč se poté přestal věnovat podobným aktivitám, i když nadále pokračoval ve své práci jako knihař, pedagog a občas na toto téma publikoval. Jeho činnost hlavně v první polovině dvacátého století ovlivnila následující generace knihařů především v důrazu na dokonalost řemeslného zpracování vazeb a důležitosti spolupracovat s výtvarníky. Díky jeho učitelskému působení se u nás prosazuje francouzský způsob vazby. Zemřel 4. listopadu 1947 v Praze. Jeho žáci – Antonín Tvrdý (1888 – 1961), Petra Pospíšilová (1887 – 1936), Josef Brousek (1882 – 1949), Jenda Rajman (1892 – 1965) a další – dokázali obnovit technické základy řemesla a do povědomí české kulturní veřejnosti uvádět moderní pojetí knižní vazby. Výrazně se podíleli na vazbách bibliofilských tisků a často po Bradáčově vzoru pracovali s návrhy výtvarníků a úpravců knih, například s Františkem Bílkem, nebo s V. H. Brunnerem.

Titul v expozici: Wilde, Oscar – Florencká tragédie

271
TOPlist