Knižní vazba

Program

červen 2017 »
PÚSČPSN
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930
« červenec 2017 »
PÚSČPSN
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
« srpen 2017 »
PÚSČPSN
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
« září 2017 »
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930
« říjen 2017 »
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031
« listopad 2017 »
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930
« prosinec 2017 »
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
« leden 2018 »
PÚSČPSN
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
« únor 2018 »
PÚSČPSN
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728
« březen 2018 »
PÚSČPSN
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031
« duben 2018 »
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30
« květen 2018
PÚSČPSN
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Granty

Sponzoři

Moderní revue (1894-1925)

aktualizace: 2. srpen 2010

Moderní revue byl časopis vycházející mezi lety 1894–1925, který soustřeďoval básníky symbolistické a dekadentní orientace. Jejími vydavateli byli Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka. Ty zpočátku doplňovali básník Karel Hlaváček a znalec severských literatur a jejich překladatel Hugo Kosterka. Moderní revue se neomezovala na psané slovo, produkovala také grafiku, která ladila s jejím zaměřením. Cizí spisovatele uváděla i v původních jazycích, nejen v překladech. Orientovala se na soudobé spisovatele a myslitele proslulé výlučností svého umění a myšlení. Z filozofů to byl Friedrich Nietzsche, přitažlivý i svým výrazem a stylem, z francouzských prokletých básníků a symbolistů Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, z Angličanů Oscar Wilde, z belgických symbolistů francouzského jazyka Maurice Maeterlinck a Émile Verhaeren, z Poláků Stanisław Przybyszewski, z Němců Richard Dehmel a Detlev von Liliencron, z německy píšících spisovatelů žijících v Čechách Hugo Salus, Paul Leppin aj. Svého prvního ideového spojence si Moderní revue našla v individualistickém anarchismu. Ten pomýšlel na likvidaci existující společnosti. „Bombu“ do jejich základů hledal v umění, jež odmítalo všechny dosud fungující mravní a estetické normy: hlásalo volnou lásku, legitimitu homosexuality, důsledné osvobození umění ode všech služeb s výjimkou služby umění (tzv. lartpourlartismus). Estetická funkce byla jediným kritériem kritiky. Oceňovala se odvaha šokovat. Umělec byl pochopen jako výstředník. Jeho citlivost hraničící s přecitlivělostí a s utrpením se jevila jako pramen umělecké tvorby. S podobným laděním se počítalo u adresáta. Dekadence rostla z prožitků všeobecného úpadku Evropy a lidstva na konci 19. století. České poměry tento pocit umocňovaly. Na stránkách Moderní revue také debutovalo množství průbojných osobností, jež se vzápětí orientovaly i jinak (Viktor Dyk, S. K. Neumann aj.). Umění mělo prožitek úpadku a vyčerpání všemi dostupnými prostředky tlumočit a ventilovat. I když zpočátku jakékoli představy o sociální užitečnosti či prospěšnosti umění odmítali, postupně stoupenci dekadence také dávali najevo zájem o kladné účinkování umění v životě. Nasvědčují tomu již názvy některých knih, do nichž shrnoval své eseje a kritické projevy Jiří Karásek ze Lvovic (Renesanční touhy v umění, 1902; Chimérické výpravy, 1905). Miloš Marten, vůdčí kritická osobnost Moderní revue před první světovou válkou, shledával přínos umělecké individuality ve stylu (Styl a stylizace, 1906). Působivost umění ve spojení s tradicí a s nadosobním řádem sledoval na vybraných zjevech francouzského umění (Kniha silných, 1910). Ve studiích věnovaných Máchovi, Březinovi a Zeyerovi se Marten před válkou přidal k hledačům češství v umění. Vydavatelé Moderní revue podněcovali umění knihy. Péče o krásnou knihu, která při prezentaci textu spojovala výtvarníka, typografa a vazače knih k všestranně působivému výrazu, měla jedno své ohnisko v Knihovně Moderní revue. Doprovázela časopis po celou dobu jeho existence, vyšlo v ní 77 svazků.

Tituly v expozici: Stéphane Mallarmé – Herodias

278

Symposion (1921-1949)

aktualizace: 2. srpen 2010

Pražské nakladatelství převážně soudobé původní i přeložené beletrie a esejistiky se zaměřením na dokonalou grafickou úpravu tisků. Založil je a po celou dobu řídil Rudolf Škeřík (1896-1968). Již jako student medicíny se intenzívně zajímal o literaturu a výtvarné umění a také již tehdy (1921) zahájil svou nakladatelskou činnost knihou G. Flauberta Pokušení sv. Antonína s výtvarnou účastí J. Čapka. Ještě předtím vydal několik pohlednic s reprodukcemi plastik J. Mařatky s osvobozeneckou tematikou. Distribuci knih založil na přímém prodeji stálým odběratelům s finanční slevou. Nabídkovými seznamy cílevědomě budoval pevný odběratelský okruh. Od původního edičního profilu o rok později vzniklé Družstevní práce, s níž jej spojovala obdobná klientela i způsob prodeje knih, se Škeříkův vydavatelský program odlišoval exkluzivnějším vydavatelským zaměřením a výraznějším akcentem na bibliofilské aspekty knihy. Provoz nakladatelství se po amatérských začátcích postupně profesionalizoval a stabilizoval. Škeřík vedl polemiky se stavovskými organizacemi o své distribuční metody a teprve po pokutách pro neoprávněné provozování nakladatelské živnosti si v říjnu 1934 opatřil nakladatelskou koncesi. V 2. pol. 20. let ovlivnily produkci nakladatelství jeho úzké přátelské styky s českou uměleckou avantgardou. Vyhraněný exkluzivní program zaměřený na pevný okruh odběratelů, vydavatelova vynikající profesionální orientace v soudobých světových literárních proudech s vyvinutým citem pro potenciální bestseller i existenční nezávislost zajišťovaná lékařskou praxí pomohly nakladatelství úspěšně překonat vydavatelskou krizi 1. poloviny 30. let a po válce vytvořit předpoklady k dalšímu, z větší části z vnějších příčin již nenaplněnému, rozmachu. Edice: Symposion (současná románová a povídková tvorba, eseje, paměti, cestopisy) Poezie Symposia (bibliofilská knižnice) Antická knihovna (řecká a latinská díla) Plejáda (exkluzivní edice knih českých autorů) Prokletí básníci V důsledku násilného ukončení činnosti nakladatelství v r. 1949 zůstal program dalších knižnic z velké části nenaplněn: Ars (3 sv.) Pestrá tvář světa (3 sv.) Kentaur (8 sv.) Duše východu (8 sv.) Péče o kvalitu tisku vedla nakladatele ke spolupráci s významnými tiskárnami. Standardní podobu prvních knižnic určovali zprvu zejména představitelé postsecesního dekorativismu a sociální grafiky, na několika výrazných úpravách se podílel i J. Čapek. Definitivní osobitá podoba publikací však vykrystalizovala až koncem 20. let za spolupráce významných představitelů klasické i moderní typografie (C. Bouda, F. Muzika, K. Svolinský, K. Teige, Toyen). Od počátku 40. let se na výzdobě knih výrazně podílel M. Florian, po válce Škeřík navázal spolupráci s nejmladší výtvarnou generací. Do konce 30. let byly u většiny publikací vydávány přednostní výtisky na lepším papíře, s podpisy autorů, s grafickými přílohami a v luxusních nakladatelských vazbách.

Titul v expozici: Ch. I. Phillippe – V městečku

277

Kvasnička a Hampl (1918-1949)

aktualizace: 2. srpen 2010

Přední pražské nakladatelství, vydávající dobrou původní i přeloženou beletrii a jazykové příručky, knihkupectví. Arnošt Kvasnička (1898-1947), jehož otec Vilém měl knihkupectví v Třeboni, vystudoval ve svém rodišti nižší gymnázium a vstoupil do učení k pražskému knihkupci J. Springerovi. Přitom vychodil odbornou školu Grémia knihkupců a nakladatelů. 1920 získal nakladatelskou a knihkupeckou koncesi. Od 30. let byl členem představenstva, 1939-40 ředitelem gremiální odborné školy, od 1940 komerčním radou u krajského soudu obchodního, po 1945 místopředsedou odborné skupiny knihkupectví v Hospodářské skupině maloobchod Ústředního svazu obchodu, ustaveného 1941 místo zrušených grémií. Jaroslav Hampl (1900-1960) vychodil v Praze měšťanskou školu, stal se účetním v nakl. F. Bačkovského a po absolvování odborné gremiální školy vstoupil do zaměstnání k J. Springerovi, kde se poznal s A. Kvasničkou. Jako aktivní člen klubu moderních nakladatelů Kmen byl od 1927 jeho pokladníkem a od 1930 jednatelem, současně byl 1932-42 jednatelem a do 1949 členem správního výboru Svazu knihkupců a nakladatelů, od 1935 členem a 1942-48 předsedou představenstva Záložny knihkupců a nakladatelů. Kvasnička a Hampl začali vydávat knihy už 1918, jejich provozovnou byl vinohradský byt Hamplovy matky. Oficiálně zahájili činnost 21.8.1920 pod jménem A. Kvasnička, protože Hampl byl ještě nezletilý. Teprve 1922 byla založena firma Kvasnička a Hampl. 1926 se stali spoluzakladateli Kmene (spolu s K. Janským, B. M. Klikou, V. Petrem, O. Štorchem-Marienem aj.). Vždy po dvou letech se ve vedení podniku střídali a jejich vzájemná spolupráce byla příkladem partnerských vztahů. Po Kvasničkově smrti vedl Hampl firmu sám, jeho společnicí se stala Kvasničkova dcera Zdena. V r. 1932 založili s několika blízkými nakladateli (Fr. Borový, L. Kuncíř, V. Petr) knihkupeckou společnost Česká expedice a její prodejnu Moderní antikvariát. Edice: Knihovna Duch času (překlady) Nová bibliotéka (základní beletristická edice) Blaník (výběr klasiků pro mládež) Knihy Hodiny (překladová literatura) Anglosaská knihovna Francouzská knihovna Knihovna Ligy svobody Knihy Země (spisy Dostojevského a Merežkovského) Poučné spisy Země Polyglotta (cizojazyčné slovníky) Lidové stavby v Československé republice Souborná vydání: Dílo Jana Nerudy Dílo Boženy Němcové Pohádky Boženy Němcové Dílo Zikmunda Wintra Dílo Karla Hlaváčka Knihy Emila Vachka F. Háj – Školák Kája Mařík Spisy F. M. Dostojevského Sebrané spisy H. Sienkiewicze Sbírka cizojazyčných slovníků Praktické jazykové příručky

Tituly v expozici: D. S. Merežkovskij – Vzkříšení bohové – Leonardo da Vinci I. a II.

276

František Borový (1877-1949)

aktualizace: 2. srpen 2010

Pražské nakladatelství a knihkupectví; od první světové války jeden z hlavních podniků vydávajících současnou českou poezii a prózu. Prvními majiteli byli MUDr. Alfréd Slavík, učitel na vysoké škole technické v Praze a František Borový, statkář a pražský měšťan, v jehož domě na Novém Městě pražském, Myslíkova 7, bylo první sídlo firmy. Nakladatelství mělo od počátku víc kulturně koncepční než komerční charakter. Nejpodstatnější součást jeho produkce tvořily obsáhlé původní přírodovědecké publikace, odborná a populárně naučná přírodopisná, technická a hospodářská literatura. Po ztroskotání podniku, jehož finance odčerpaly zvláště nerentabilní vědecké publikace, si F. Borový opatřil samostatnou koncesi (1883). Zčásti pokračoval v dosavadním programu (příručky z různých oborů, výjimečně i větší přírodovědné práce), především se však zaměřil na tradice novodobé české literatury s charakteristickým důrazem na autory slovenského původu. Když v r. 1898 F. Borový zemřel, nakladatelská a knihkupecká koncese zanikla, neboť úřady ji nepovolily převést na F. Borového ml. Ten pro získání potřebných zkušeností vstoupil do služeb Ottova nakladatelství a zároveň studoval národní hospodářství a účetnictví na pražské technice. V r. 1912 se mu podařilo znovu získat nakladatelskou koncesi (1913 i knihkupeckou) a obnovil vydavatelskou činnost. Válečná doba neumožňovala plné rozvinutí nakladatelského podnikání. Nakladatelství se brzy dostalo do tíživé situace, už 1922-25 se jednalo o převod majetku na prof. J. Stránského, majitele brněnské tiskárny Polygrafia a deníku Lidové noviny. Stránský sloučil své dosavadní podniky s nakladatelstvím 1928, značka zůstala zachována a F. Borový se stal ředitelem nakladatelského podniku. Od r. 1930 zastával funkci ředitele a obchodního poradce také J. Fürth. 1931 se F. Borový svého místa vzdal (zemřel 20.3.1936). Po Fürthově odchodu do emigrace se stal ředitelem dr. M. Jiránek, který byl 1942 zatčen a uvězněn a jeho místo zaujal dosazený německý správce. I během 2. svět. války vyšla řada publikací, které znamenaly nesporný přínos české literatuře (básnické sbírky Nezvalovy, Halasovy, Holanovy, Seifertovy a Horovy, pod jménem V. Rady humoristický román K. Poláčka Hostinec u kamenného stolu aj.). Nové impulsy do práce nakladatelství přineslo osvobození 1945, pohotově vycházela díla reagující na válečná léta a byly obnoveny válkou přerušené edice. Po únoru 1948 přešla firma do správy Syndikátu českých spisovatelů a po vzniku Svazu československých spisovatelů začalo nakladatelství působit jako Československý spisovatel (od 24.10.1949). Výtvarníci: F. Kysela, V. H. Brunner, J. Čapek, V. Rada, F. Tichý, F. Muzika Edice: Zlatokvět (poezie současných českých autorů v bibliofilské úpravě) Edice Června (původní i překladová literatura politická, sociální a umělecká) Žatva (česká, později překladová literatura) České básně (soudobí čeští básníci) Pantheon (poezie, próza a divadelní hry) Postavy a dílo (redigoval J. Hora) Stezky (dokumenty estetického tvoření, redigoval J. Mukařovský) Knihy dalekých obzorů (cestopisné, čtenářsky přitažlivé vzpomínky) Nový svět (překlady soudobé evropské prózy, redigoval F. Peroutka) Paměti (výbory z korespondence mezi umělci) Knihovna Matice divadelní Eugenická knihovna Bratrstvo (vojenská osvěta)

275

Družstevní práce (1922-1952)

aktualizace: 2. srpen 2010

Jedno z nejvýznamnějších nakladatelství mezi dvěma válkami a první české nakladatelství založené na myšlence družstevního, nikoli soukromého podnikání. Vzniklo z potřeby vyrovnat se s krizí na knižním trhu po první světové válce. Iniciátorem byl V. Poláček, název dala družstevní výstava pořádaná 1921 Ústředním svazem družstev. Základní myšlenkou bylo, že knihy mohou být lacinější, když je budou vydávat čtenáři, spisovatelé a výtvarníci společně a když budou prodávány přímo členům bez prostřednictví knihkupců. Družstvo, pro něž se ustálila zkratka DP, zahájilo činnost na podzim 1922 a ještě t.r. vyšla první kniha, Nejkrásnější svět M. Majerové. Celé vydavatelství včetně skladu začalo činnost v soukromém bytě v Praze Na Františku č. 24, 1926 pokračovalo v ul. Starodružiníků v Dejvicích, na podzim 1928 mělo k dispozici už několik místností ve Slezské ul. Na Vinohradech; od pol. 1933 pokračovalo v Melantrichově ul. v Praze 1, až konečně koncem 1936 se usídlilo na Národní tř. 36. 1923 si DP zřídila vlastní knihařskou dílnu, 1924 otevřela první knihkupectví, 1926 získala od svého člena a spolupracovníka, nakladatele B. M. Kliky, knihkupeckou koncesi (schválena až 1928), takže mohla knihy prodávat i nečlenům a v jiných knihkupectvích, a 1927 zřídila v Myslíkově ulici pro prodej grafiky a později vůbec uměleckých předmětů a předmětů uměleckého řemesla Krásnou jizbu s výstavním sálem, kde byly pořádány výstavy uměleckých děl a knih. Pro spolupráci byly získávány významné kulturní osobnosti (J. Mahen, B. Václavek). V předsednictvu a v redakční radě se vystřídala řada spisovatelů (K. J. Beneš, P. Křička, V. Kaplický, K. Nový, J. Seifert, V. Vančura, který od 1937 stál v jejím čele, po jeho smrti krátce J. Šnobr, pak V. Černý), kteří udržovali činnost družstva na vysoké úrovni. S literární redakcí DP spolupracovalo mnoho spisovatelů i psaním posudků na nové rukopisy (K. J. Beneš, J. Glazarová, F. Hrubín, K. Konrád, P. Křička, B. Mathesus, B. Polan, J. Průšek, J. Rypka, J. Seifert, J. Träger, V. Vančura, J. Zaorálek aj.). Po vydání zákona o zrušení soukromých nakladatelství byla DP 1950 sloučena s nakladatelstvím Mír a za vydavatelskou náplň jim bylo určeno vydávání publikací s tematikou boje za mír a proti fašismu. Tím byl zcela změněn dosavadní charakter podniku a to se projevilo jak v edičním programu, tak ve vnější podobě knih. 1952 byla DP zrušena a z likvidovaného družstevního podniku vznikl podnik státní, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (pozdější Odeon). Krásná jizba byla přičleněna k účelovému zařízení Svazu československých výtvarných umělců Dílo. Domácí autoři: B. Březovský, J. Glazarová, M. Pašek, H. Šmahelová Překladatelé: P. Eisner, L. Faltová, J. Hrůša, S. V. Klíma, A. Kraus, M. Marvanová, B. Mathesius, J. Pober, V. Procházka, K. V. Rypáček, A. Schiffová, A. Vaněček, R. J. Vonka, J. Zaorálek Výtvarníci: C. Bouda, V. H. Brunner, J. Čapek, F. Duša, P. Kotík, A. Moravec, V. Rada, J. Rambousek, V. Sedláček, J. Zrzavý Edice: Živé knihy (kmenová řada, beletrie původní i přeložená) Nesmrtelní (světová literatura) Generace (výbory soudobých básníků) Slunovrat (poezie, polobibliofilie) Do života (pro děti a mládež) Obzory (úvahy o soudobé literatuře a kultuře) Svět (původní i přeložená naučná literatura) Orbis pictus (poučné obrázkové publikace) Česká galérie (výtvarná výchova)

Tituly v expozici: Deszö Szabó – Pomoc I. a II.

274
TOPlist