Narodil se 9.2.1899 ve Slovči u Poděbrad. Řemeslu se vyučil v knihařské dílně mistra Lišky v Přelouči. První léta praxe absolvoval jako knihařský dělník v Roudnici nad Labem, Vysokém Mýtě a v Praze. V letech 1921 – 1922 navštěvoval kursy knihvazačství a zlacení, které pořádal Ludvík Bradáč a současně studoval na Státní grafické škole u profesora V.H. Brunnera. V závěru roku 1922 odchází do Jugoslávie jako dílovedoucí k firmě Kraus v Záhřebu a pracuje zde tři a půl roku. V r. 1926 odjíždí přes Itálii a Švýcarsko do Francie. V Paříži prochází postupně několika dílnami (Toupin, Stiebel, Crése) a současně navštěvuje odborné kursy École d’Estien a přednášky malíře Františka Kupky o výtvarném umění (zde také poznává svoji budoucí manželku a spolupracovnici Ludmilu Alexandrovou). Nakonec se stává samostatným pracovníkem významného ateliéru René Kieffera, který se specializoval především na vydávání a vazby bibliofilských tisků. Roku 1930 se Jirout vrací do Prahy a o rok později uzavírá sňatek s Ludmilou Alexandrovou. Hned po návratu do Prahy otevírají knihařský ateliér na Národní třídě. Navazují spolupráci s řadou významných současných výtvarníků (K. Svolinský, F. Muzika, J. Štyrský, O. Menhart, C. Bouda, M. Stachová a další). Roku 1939 zakládají Kabinet krásné knihy k propagaci české knižní kultury a pořádají v něm řadu samostatných výstav grafiků (K. Svolinský, C. Bouda, P. Dillinger). V roce 1947 ateliér přemisťují do domu U kříže na Nových zámeckých schodech, kde pracují až do své smrti (A. Jirout zemřel 26.7.1969). Od svého návratu do vlasti se Alois Jirout spolu s manželkou účastní mnoha domácích i zahraničních výstav a jejich práce získávají řadu ocenění. Vedle standardních vazeb pracují Jiroutovi také na mnoha zakázkách státních. Dvakrát váží ústavní listiny (1932 a 1954), dále Zlatou knihu hl. m. Prahy (1948), řadu slavnostních adres pro prezidenty republiky, zahraniční hosty a představitele cizích států a různé pamětní knihy.
Titul v expozici: Jaroslav Durych – Lotr na pravici
