Jindřich Svoboda se narodil 29. května 1909 v Dolní Kounici. Jeho otec vlastnil knihařskou dílnu, kterou živily zakázky pro obecní knihovny a nakladatelské edice. Svoboda navštěvoval knihařský obor na Státní odborné škole grafické v Praze, poté až do roku 1929 pracoval v předních pražských knihařských dílnách. Domácí zkušenosti i zahraniční technické a výtvarné poznatky přizpůsoboval českému prostředí. Již v roce 1935 získaly knižní vazby Jindřicha Svobody první cenu v soutěži pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Jeho práce charakterizuje velmi kvalitní řemeslné zpracování, elegance, ušlechtilý materiál, trvanlivost a snaha o vytvoření jednoty s literárním dílem. Dokonale ovládal řezbu do usně a slepotisk, pro který používal i filety podle vlastních návrhů, a další historické výzdobné techniky. Mimořádnou zakázkou byla práce pro jugoslávského krále Alexandra, následovaly objednávky od prezidentů Masaryka i Beneše. Po praxi v Praze se Svoboda vrátil do rodinné dílny, později převzal i její vedení. Rok 1948 přinesl zrušení soukromého knihařství. Svoboda se přestěhoval do Brna, kde již několik let předtím působil jako externí učitel na Škole uměleckých řemesel. Zařídil si dílnu na Petrově, kde spolu s manželkou Helenou pracoval jako samostatný výtvarník. Pokračoval i ve svém působení na Střední uměleckoprůmyslové škole. Svoboda vychoval řadu následovníků a účastnil se mnoha výstav doma i v zahraničí, kde byl za svou práci oceňován. Díky němu české knihařské řemeslo překonalo vynucenou stagnaci v 50. letech. Jindřich Svoboda se dostal mezi přední tvůrce české umělecké knižní vazby a své postavení si uchoval do konce života. Zemřel 28. října 2001 v Brně.
Titul v expozici: Josef Váchal – Malíř na frontě
